Sympatickou specialitou našich luhů a hájů je síť turistického značení. Navigační systém pro pěší turistiku patří k nejpropracovanějším a nejrozsáhlejším. Jeho výhodou je použití více barev pro označení tras. Obvyklý systém ve světě totiž využívá jen jedné barvy a logicky při křížení cest může dojít ke zmatkům. Čeští plánovači při zakreslování nové cesty používají jako první kritérium barevnou jednoznačnost.
Turistické značení vznikalo v Evropě v 19. století. Na Moravě Pohorská jednota Radhosť vyznačila první trasy v Beskydech. V Čechách Klub českých turistů zahájil značkování v roce 1889. Masový rozmach značení přichází po vzniku Československa během samostatné republiky, kdy délka tras dosahuje i se Slovenskem 40 000 km.
Nejstarší turistická trasa vedla z Štěchovic u Prahy na legendární Svatojánské proudy. Trasa je už dnes bohužel zatopená Štěchovickou přehradou, takže je možné projít jen úvodní kilometry. V historických replikách a během vzpomínkových akcí, je možné vidět značkovací družstvo v plné zbroji – značkař, jeho nosič barev a nosič občerstvení. Nejstarší dochovanou trasou je pak cesta z Berouna na Karlštejn. S turistickými značkami se můžeme setkat na horách, v lesích, ale také ve městech. Bylo by možné se hodně rozepsat o typech cest, druzích značek, cedulí a dalších detailech.
Víte například, že ideální doporučená vzdálenost pro rozestup mezi značkami je 250 metrů? Nebo, že odbočka je vždy vyznačena dvěma samostatnými značkami, směrovací a potvrzovací? Závěrem informace, že český systém značení turistických tras je chráněn průmyslovým vzorem.
Na systému je obdivuhodné, že se jedná o občanskou aktivitu a značkaři byli vždy dobrovolníci. Jejich počet v dnešní době přesahuje tisícovku a ročně stráví v terénu okolo 60 000 hodin.
