Je zataženo, neprší sice, ale mraky zakrývají celou oblohu. Není tedy toho mnoho k vidění. Přesto se k ní obrací pohledy desítek, stovek, možná i tisíců očí. Po celé sychravé ráno zůstává zamračená obloha stejná, to zajímavé je skryto. V půl osmé se objevuje japonský bombardér a střemhlavě zaútočí. Místo shozené bomby sám dopadne na palubu letadlové lodě USS Suwanee. Napadení má za následek padesát mrtvých námořníků a loď vyřazenou z boje. Útok kamikadze dále pokračuje z nízké oblačnosti ve výši dvou tisíc metrů. Druhý letoun je sestřelen protiletadlovou palbou. Třetího nájezdníka potkává stejný osud. I čtvrtý a pátý útočící letoun jsou zničeny protiletadlovou střelbou. Šestý bombardér hoří po průstřelech během náletu na letadlovou loď USS White Plains, je znovu zasažen a už neovládán dopadá na jinou letadlovou loď St. Lo. První útok kamikadze v druhé světové válce proběhl 25. října 1944. Japonští sebevražední piloti napadli uskupení letadlových a doprovodných lodí amerického námořnictva v Layteském zálivu. Přestože v tomto způsobu války bude japonská armáda pokračovat, už tento první kamikadze nálet byl odražen.
Najdeme ji v úspěšnosti protiletadlové palby. Střelecké zaměřovače Mark (mk.) 56 byly vyvíjeny i českým vědcem Antonínem Svobodou. Jednalo se o složitá, a také velká zařízení, která v bojových podmínkách počítala nastavení lodních děl a kanónů. Pohyb nepřítele byl popsán lineárními diferenciálními rovnicemi, jejichž výsledky byly dále pozměňovány celou řadou oprav. Započítán byl odpor vzduchu, vliv teploty, směr a síla větru a řada dalších parametrů. Zpracování vstupů zabíralo systému dvě vteřiny, pak již byly k dispozici údaje pro nasměrování děl. Jednalo se vlastně o „analogový počítač“, pokud můžeme toto slovo použít, a za podíl na vývoji lodních zaměřovačů dostal Antonín Svoboda později ocenění Naval Ordnance Development Award.
Mark 56 odstartoval kariéru počítačového průkopníka. Antonín Svoboda se po válce vrátil do Československa, stal se vedoucím nově vzniklého Ústavu matematických strojů. Využil zde znalosti z vojenského výzkumu a vývoje počítače v Radiation Laboratory, součást Massachusetts Institute of Technology. Několik přednášek na vysokých školách mu pomáhal sestavit tým, který pomocí elektromagnetických relé zkonstruoval první počítač v Československu. SAPO neboli samočinný počítač, byl uveden do provozu v roce 1958 a pracoval až do roku 1960, kdy vyhořel. Architektura počítače obsahovala i jeden světový unikát v prevenci chyb. Výpočetní jednotka byla ztrojena a každá část prováděla stejnou operaci zároveň, po jejím výpočtu byly všechny tři výsledky srovnány. Pokud se jeden lišil, tak dalšího zpracování postoupila shodná dvojice. Pokud byly všechny tři výsledky různé tak se výpočet opakoval. Stejný způsob řešení použila i o několik let později americká kosmická agentura NASA v rámci programu Apollo.
Vědecký ústav Antonína Svobody už během uvedených let vyvíjel jeho nástupce. EPOS, což je zkratka pro elektronkový počítací stroj, který zvládl 35 tisíc operací za sekundu a do provozu byl uveden právě v roce 1960.
Pokud bychom měli citovat pana profesora: „Rozhodli jsme se, že půjde o víceprogramový a víceuživatelský počítač“. Nepřipomíná vám to dnešní cizojazyčné termíny multitasking a multiuser? Tým Antonína Svobody nazýval tuto vlastnost sdílení času, tedy pokud výpočetní jednotka čekala na vnější zařízení, např. čtečku děrných štítků, tak mohla provádět výpočet pro jiný program. Těch běželo až pět.
Tyto obrovské technologické úspěchy ve vládou sledovaných úkolech, ale nijak neusnadnily Antonínu Svobodovi další práci. Vynálezce musel opustit pozici ředitele svého ústavu. Přichází druhý útěk do Ameriky, kde se Antonín Svoboda stal vysokoškolským profesorem. Umírá v roce 1980 v Portlandu.
