Když jsme začínali projekt „České příběhy“ válečným osudem Jana Kubiše věděli jsme, že česká vojenská historie obsahuje mnoho statečných mužů a žen. Tušili jsme, že pro nás bude náročné vybírat. Nyní přidáváme český příběh vojáka tělem i duší. Příběh Jiřího Schamse.
Nadpraporčík Jiří Schams je reprezentantem současné české armády. Období, kdy se totalitou dehonestovaná a rozpačitě přijímaná armáda stala respektovanou součástí společnosti. Na přelomu tisíciletí profesionalismus a reputace zahraničních misí přinášejí uniformám uznání. Například v podobě spontánního potlesku návštěvníků armádních exhibicí. Ať již se jedná o vojenskou přehlídku na Evropské třídě, „Dny NATO“ nebo třeba akci „Bahna“ pozemního vojska. Je to zásluha mužů a žen, jako byl Jiří Schams.
Narodil roku 1972 a od mala jej přitahovala tématika vojenství. Projevuje se to v jeho zájmech i sportovními aktivitami. Mladý Jirka si už v tomto období vysloužil své prvé ocenění, přezdívku „Regi“ podle amerických speciálních sil Rangers GI. První reálný kontakt s armádou je vojenská služba, kterou si dobrovolně prodloužil. Po jejím ukončení a krátkém působení v civilu se budoucí nadpraporčík znovu přihlásil do armády a záhy odjel na první zahraniční misi do Bosny a Hercegoviny. Naplněním představ bylo přijetí do elitní jednotky české armády, uvítala jej brigáda speciálních sil v Prostějově. Přeneseně můžeme říct čeští Rangers, když nebudeme srovnávat technické specializace amerických a českých jednotek. Ve vojenské kariéře následují další mise v Iráku, Kosovu a osudném Afganistánu.
Na společné česko-dánské akci mise ISAF v jihoafghánském Hílmandu se v blízkosti vojenské skupiny odpálí sebevražedný útočník. Tři vojáci umírají okamžitě, Jiří Schams je extrémně těžce raněn.
Podle jednoznačných lékařských prognóz neměl mít šanci na přežití, nejtěžší zranění mu způsobila střepina, která uvízla v hlavě, v těsné blízkosti mozku. Lékaři dnes umí kouzlit, ale neurochirurgie tuto střepinu neumí odstranit. Český voják přestál transport do Prahy, dva měsíce v umělém spánku, řadu operací. Jirka je odkázán na trvalou péči, nemůže chodit, nevidí na jedno oko, ale je to voják a bojuje.
Obrovským rehabilitačním úsilím postupně, pomalinku zlepšuje svůj stav. Aspoň tak, že sám zvládne některé běžné činnosti zdravých lidí. Když se postaví na vlastní nohy a udělá několik kroků stává se hrdinou. Byl respektován už během služby, ale skutečnou legendou jej učiní boj s následky zranění. Neskutečná vůle a přesvědčení, že boj má smysl. Nepřichází žádná sebelítost a kolegové mu na svých návštěvách vzdávají hold. A také zakládají nadační fond REGI Base I., který pomáhá zraněným při výkonu služby. Zrodila se legenda vojenských veteránů.
Druhá rána osudu přichází v podobě rakoviny. Jiřího Schamse bolí možná více než předchozí zranění, bolí totiž i psychicky a každá bitva se prostě nedá vyhrát. Nadpraporčík Jiří Schams umírá sedmého ledna 2015 a jeho pohřeb se stává ukázkou vojenské soudržnosti. Vojenské pocty a přelety stíhaček doprovází vojáka do nebe. Odpočine si tam, a nepochybně potká s Janem Kubišem. Mají si co vyprávět.
