Psí kožichy promokly a promrzly až na kůži svých majitelů. Psal se 22. březen roku 1924 a počasí v americkém New Yorku bylo nevlídné, pár stupňů nad nulou a poprchávalo. Uvnitř hotelu Alamac bylo ale příjemně teplo a voněla káva. Pohoda. Přesto bylo možné vnímat lehké napětí a zvláštní ruch v prostorách. Hotel hostil nejlepší šachisty světa ve velkém černobílém klání. Přijeli skuteční šampióni, sebevědomý Jefim Bogoljubov, diváci si užívali psychologa šachové hry Emanuela Laskera. Nechyběl Alexandr Aljechin, jeden z nejsilnějších hráčů šachové historie vůbec.
V hotelu bylo samozřejmě ticho. Cinknutím kávové lžičky jej možná narušil až José Raúl Capablanca. Nejlepší šachista světa, aktuální mistr světa, který byl pro svou neomylně přesnou hru přezdívaný „šachový stroj“. Osm let již Kubánec nepoznal porážku. Proti němu zasedl k šachovnici pražský inovátor šachu Richard Réti. Richard měl bílé figury, takže nemohl začít jinak než zahájením, které propagoval a do budoucna ponese jeho jméno. Jezdec F3.
Následovalo dalších třicet přesných tahů československého hráče, které vymanévrovaly černou dámu a ta byla nakonec chycena uprostřed šachovnice. Šachový král své doby nepoznal porážku celých 8 let, až do momentu, kdy zasedl k partii s Richardem Rétim. Ten tím vstoupil na černobílý piedestal, kde začal užívat šachové slávy.
Partiář z NY pro fanoušky šachu:
1. Nf3 Nf6 2. c4 g6 3. b4 Bg7 4. Bb2 O-O 5. g3 b6 6. Bg2 Bb7 7. O-O d6 8. d3 Nbd7 9. Nbd2 e5 10. Qc2 Re8 11. Rfd1 a5 12. a3 h6 13. Nf1 c5 14. b5 Nf8 15. e3 Qc7 16. d4 Be4 17. Qc3 ed4 18. ed4 N6d7 19. Qd2 cd4 20. Bd4 Qc4 21. Bg7 Kg7 22. Qb2 Kg8 23. Rd6 Qc5 24. Rad1 Ra7 25. Ne3 Qh5 26. Nd4 Bg2 27. Kg2 Qe5 28. Nc4 Qc5 29. Nc6 Rc7 30. Ne3 Ne5 31. R1d5
Popularitu Richarda Rétiho umocňovala schopnost hrát velký počet partií naslepo, tedy bez sledování šachovnice. Dvacet devět souběžných partií se ziskem 24 bodů bylo v roce 1925 světovým rekordem. Jinou velkou doménou Richarda Rétiho bylo skládání šachových studií. V roce 1921 zveřejnil jednu z nejznámějších úloh vůbec. Velmistr Savielly Tartakower ji později nazval Kvadratura kruhu.
Studie mistrně využívá geometrie šachovnice. Na prvý pohled se zdá vyloučeno, aby bílý partii byť jen remizoval. I na druhé hlubší přemýšlení vypadá pozice stejně. Černého pěšce nelze dohnat a vlastního není možné ochránit. Ale kouzlo úlohy spočívá právě v tom, že bílý král může sledovat dva cíle zároveň. A tohle spojení dvou úmyslů v jedno snažení nese ovoce.
