Jeden z nejvýznamnějších českých i evropských králů se narodil léta páně 1233 a získal jméno po svém dědečkovi Přemyslovi I. A stejně jako děd, jméno Přemysl užíval v českých zemích, a v německy hovořících se představoval jako Otakar. Nejen v mluvené řeči, ale i na podpisech státnických listin. Na přijetí druhého jména Otakar přistoupil Přemysl I. na přání římského císaře Barbarossy, který nebyl schopen správně vyslovit české "ř".
Pátý český král z rodu Přemyslovců byl ukázkovým příkladem cílevědomosti. Ukázkou toho, jak vás přesvědčení, vůle a sebevědomí přivedou k vysněnému cíli. A možná ještě dál, složí vám k nohám nevídaný rozmach Českého království. Do výčtu vlastností můžeme dodat ještě tvrdost či nesmiřitelnost. Přemyslův povahový koktejl se projevoval v různorodosti prostředků, které používal pro dosažení svých cílů. Podle potřeb uměl sáhnout po sňatkové politice, diplomacii nebo vojenské síle. Anebo také využíval své vzdělání.
Přemysl se narodil Václavovi I. jako druhorozený a nebyl tedy následníkem českého trůnu. Podle otcova rozhodnutí byl vychováván a vzděláván pro kariéru preláta, ale s touto rolí nebyl spokojen. Proto poprvé zkoušel ovlivnit svůj osud a hlásil se o tradiční úděl druhorozených v dynastii Přemyslovců, tedy o vládu v Moravském markrabství. Jak se později ukázalo, byl natolik dominantní, že předčasná bratrova smrt oba sourozence pravděpodobně ušetřila od bratrské války. Nicméně stalo se a Přemysl byl následníkem trůnu.
Příkladem nesmiřitelnosti bylo povstání proti vlastnímu otci Václavovi I. Roku 1247 se Přemysl nechal šlechtou zvolit mladším králem a za její podpory zahájil vzpouru. Přes počáteční úspěchy slavila nakonec vojenský zdar Václavova zkušenost a Přemysl se musel před otcem pokořit. Rodové povstání sice nebylo ukázkou loajality, ale odvahy ano.
Ukázkou sňatkové politiky bylo manželství s Markétou Babenberskou. S ní Přemysl vyženil dědické nároky na Rakousy a Štýrsko. Nevadilo, že v době sňatku byla Markéta starší o zhruba 30 let. Markéta Přemysla podporovala, ale můžeme se dnes už jen dohadovat co je pravdy na tvrzeních, že se stala skvělou poradkyní v otázkách vládnutí. A už vůbec nemůžeme vědět, jak je to se zkazkami, že mu sama obstarávala milenky do lože. Co je však jisté, že spolu neměli děti a tím ani následníka trůnu. Což pro krále byl problém. Na základě bezdětnosti později Přemysl zařídil rozluku manželství.
Příkladů vojenské síly u krále rytíře najdeme celou řadu. Nejznámější Přemyslovo vítězství byla „Bitva u Kressenbrunnu“. Tímto vítězstvím završil Přemysl letité války s uherským králem Bélou IV. a definitivně odrazil jeho nároky na Rakousy a výboje na Moravu. Podle pověstí čítala každá z armád na stotisíc mužů a Přemyslovo drtivé vítězství znamenalo smrt pro 30 000 nepřátel. Jinou ukázkou vojenské, ale i diplomatické síly byly dvě úspěšné křižácké výpravy do Pobaltí. Dnešní připomínkou těchto výprav je město Kaliningrad, které Přemysl založil.
Na vrcholu své moci ovládal český král rozsáhlá území od Jadranu až do českých zemí. Dolní a Horní Rakousy, Štýrsko, Chebsko a dále Korutansko a Kraňsko. Do výčtu zemí koruny české můžeme připojit Furlánsko, Bratislavu v Uhrách a samozřejmě Česko a Moravu.
Přemysl Otakar II. je nazýván králem železným a zlatým. Železný, protože velel obrovské armádě rytířů v železné zbroji, a zlatý pro své obrovské bohatství. Okolo roku 1270 je nejmocnějším panovníkem Evropy. Leč vše je relativní.
Po smrti Richard Cornwallského bylo třeba najít nového římského krále. A v Evropě vystával nový panovnický rod. Rudolf Habsburský získal uvolněnou římskou korunu a zahájil expanzi rodu Habsburků. Snažil se rozšířit svůj vliv, majetek i území. Mocenské rozpínání samozřejmě vytvářelo tlak na českého krále a vzniklé napětí se stále zvyšovalo. Po několikerém přetahování i ústupcích se Přemysl rozhodl řešit situaci vojenskou silou a svolal vojsko.
Bitvy na Moravském poli se zúčastnilo zhruba 55 000 mužů, bitva trvala přes tři hodiny a dlouho nebylo jasné, zda bude mít vítěze. Krátké zaváhání, ale umožnilo Habsburkovi získat převahu. Přemysl v bitvě zahynul a mocné království se rozpadlo. Nejvíce trpěly samotné české země, které musely přestát řadu nájezdů a dobu chaosu, než se vlády ujal následující český král – Václav II.
