V příběhu o automobilové závodnici Elišce Junkové, jsme vynechali jednu drobnou epizodu. Startovní odmávnutí dobrodružné jízdy Modrého týmu Aero. Velké M je na místě, protože se jednalo o jméno výpravy. Dvacátého čtvrtého února roku 1934 vyjela z Prahy automobilová výprava do severní Afriky. Byl to nápad českých žen z automobilového prostředí, včetně doma zůstavší Elišky Junkové.
Výpravu pro šest mladých žen zorganizoval průkopník automobilismu a dalekých automobilových výprav František Alexander Elstner. Posádky vozů tvořily následující dvojice – Eva Elstnerová a Ela Slavíková, Zdeňka Veselá a Iška Kavalierová, Věra Vlčková a Helga Martenová. Pánové Elstner a Kavalier přijali role servisních mechaniků ve čtvrtém voze.
Cesta vedla z Prahy do Marseille a pak vylodění v Alžírsku. Severní Afrikou pak různými oklikami, výlety a zastávkami jeli do přístavu Ceuta, odtud trajektem zpět na evropský kontinent, do Gibraltaru. Dámy nevybíraly jen nejkratší či nejjednodušší cestu. Našly prostor a sílu na projetí pohoří Atlas či návštěvu pouště u města Tiznit. Ale i kdyby se vybírala jen nejkratší trasa, jednalo by se o nebezpečnou cestu. Podkladové mapy obsahovaly desítky oblastí vyznačených jako nebezpečné nebo válečné. Takovéto informace pocházely nejen od místních průvodců, ale také například od francouzské cizinecké legie, jejíž sídlo cestovatelky navštívily.
Pojmenování výpravy vychází z jednotné barvy všech vozů. Automobily byly přelakovány do bledě modré barvy podle šatů jedné z cestovatelek. Techniku tvořily čtyři malé kabriolety Aero 1000, elegantní dvousedadlové modely s plátěnou střechou. Auta byla pohledná, ale pohodlí odpovídalo technologiím roku 1934, takže nečekejte náhon na čtyři kola a posilovače všeho možného. Náročnosti cesty odpovídalo i vítání na zpáteční cestě. Výprava si užila řadu oslav a recepcí. Nejdříve při průjezdu Paříží a pak opakovaně, několikrát v Česku.
