S radostí vítáme Richarda Konkolského jako autora příběhu.
Voda lákala Richarda Konkolského od mala. Již v dětství budoucí mořeplavec pozvolna začínal s aktivitami na vodě. V šestnácti letech pak v bohumínském jachetním klubu uskutečnil své první plavby pod plachtami. Stal se také rozhodčím a trenérem, vedl okresní i krajský svaz jachtingu. Během toho všeho mu začaly být naše řeky, rybníky a přehrady malé a zatoužil po větší vodě – moři. Na prvním kurzu námořního jachtingu v Polsku uviděl ve svých 24 letech moře poprvé. Z jedné ze svých plaveb po Baltském moři v Polsku si dovezl plány na malou plachetnici a pomalu začal ve sklepě paneláku vyrábět její menší díly.
Někdy v tomto období se dozvěděl o závodu osamělých mořeplavců přes Atlantik z Anglie do Ameriky. Regaty byly startovány vždy v olympijském roce a příští start závodu zvaného OSTAR měl být v roce 1972. Sen získal svou konkrétní podobu. Stavbě jachty Niké pak věnoval veškerý svůj volný čas a finanční prostředky. Čas neúprosně běžel. Zaměstnavatel kladl na něho vysoké požadavky v zaměstnání, rostly požadavky na organizaci příprav na závod, přidávala se administrativa, shánění povolení, testování a nominační plavba lodi. Ale nakonec Niké doplula na poslední chvíli na start závodu do anglického Plymouthu.
Start a čirá radost z regaty trvala do čtvrtého dne závodu, kdy zásobami přetížená Niké ztratila v bouři stěžeň, zatímco soupeři dál uháněli do cíle na západ k pobřeží Ameriky. Šok trval jen chvíli, náš mořeplavec se nevzdal. Ze zbytku takeláže postavil provizorní stěžeň a vrátil se do Plymouthu, tam získal nový stěžeň a opět vystartoval. Přes dvanáctidenní zpoždění dovezl naši vlajku do cíle na druhé straně Atlantiku.
Závod Richardovi nestačil, a tak se z Newportu vydal na osamělou plavbu kolem světa, která trvala tři roky. Následoval další závod přes Atlantik, OSTAR 1976, ve kterém Niké skončila na druhém handicapovém místě ze 125 lodí. Úspěch pak pomohl zajistit větší a kvalitnější loď pro další reprezentaci v námořních závodech.
S novou Niké II Richard uskutečnil plavbu s mládeží kolem Baltu, posádkový závod z Anglie do Austrálie Parmelia Race 1979 a pak svůj třetí a úspěšný závod přes Atlantik OSTAR 1980. V cílovém přístavu Newport se stal spoluorganizátorem prvního etapového sólo závodu kolem světa Around Alone, pro který přislíbil zajistit trofeje a svou účast. Domů přes Atlantik se pak vracel se ženou Mirkou a synem Ríšou.
S rostoucími úspěchy rostlo i nepochopení funkcionářů v Praze. Komise námořního jachtingu se nakonec rozhodla, že již nepovolí žádnou další plavbu na moři. Richard to nebral vážně a pilně se připravoval na další závod. Když po dvouletých přípravách nezískal povolení ke startu, tak na závod odplul s Mirkou a Ríšou bez oficiálního souhlasu Prahy.
V závodě kolem světa BOC Challenge 1982 vyhrál dvě etapy, udělal 5 světových rekordů a skončil na třetím místě. V republice byl mezitím odsouzen na jedenáct let a domů se již nevrátil. Jako Čechoslovák startoval za čtyři roky v dalším závodě BOC Challenge 1986. Vylepšil své světové rekordy a další přidal. Má jich celkem dvanáct.
Úspěchy na moři mu vynesly čtyřikrát titul nejúspěšnějšího jachtaře roku ve třech zemích. Jako Čech získal ocenění amerického prezidenta Ronalda Reagana a jako Američan českého prezidenta Miloše Zemana. Ocenil ho americký i český senát, má čestná členství mnoha měst a organizací ve světě, zůstal však patriotem své rodné země.
Richard dosáhl všechny úspěchy s pomoci přátel, ale hlavně s pomocí manželky Mirky a rodiny. V roce 2016 se společně vrátili domů. Lidé říkají, že domov je tam, kde zasadíte strom a postavíte dům. Richard s Mirkou po návratu postavili již třetí dům a pro jistotu na zahradě zasadili stovku stromů.
