Když máte kuráž, můžete cestovat, pokud máte dobré srdce, můžete pomáhat. Vlasta Kálalová měla obojího vrchovatě. Rodačka z Bernartic u Tábora byla zřejmě sudičkami předurčena pro lingvistickou kariéru. Už během mládí zvládla mluvit sedmi světovými jazyky – anglicky, francouzsky, rusky, italsky, španělsky, německy a turecky. Později k nim přidala ještě arabštinu a perštinu. Pokud ale jazykové předurčení existovalo, tak život Vlasty Kálalové ovlivnilo jen druhotně.
Pro svou profesní kariéru si mladá studentka vybrala lékařství a chirurgii. Co naopak životní dráhu či osud ovlivnilo velmi, bylo studium na vysoké škole, které Vlastu nasměrovalo a nadchlo pro výzkum tropických chorob. Po ukončení studií si novopečená lékařka naplánovala jeho realizaci v Bagdádu, v nemocnici, která ještě nestála, ale Vlasta ji chtěla vybudovat. Mladá žena k úkolu nepřistoupila s naivitou romantika vyrážejícího bez přípravy na cesty. Spíše s nadhledem a rozvahou manažera.
Začala tedy sháněním financí na vybudování nové nemocnice. Zajistit peníze na projekt nebyl nikdy snadný úkol. Po několika pokusech se podařilo, přičemž pomohla známost z působení pro Červený kříž s Alicí Masarykovou. Dcera prezidenta se přimluvila u otce. Obdivuhodné, možná samo o sobě je, že půjčenou částku dokázala novopečená majitelka československé nemocnice v Bagdádu splatit do poslední koruny z jejich výnosů a svého lékařského působení v Iráku.
Pro místní zdravotnictví byla česká lékařka doslova spásou, zřejmě jednak kvalitou své léčby, ale především i tím, že byla lékařka žena. Místní pacientky, jenž nemohly z náboženských důvodů navštěvovat mužské lékaře, stály fronty na lékařské ošetření od ženy. Rozšiřování praxe dosáhlo až ke členkám královské rodiny. Původně plánovaný výzkum tropických nemocí nebyl odsunut, představoval jednu z mnoha aktivit mladé lékařky. Vlasta Kálalová se například ve velkém rozsahu účastnila entomologického programu Národního muzeu. Na výzvu muzea okamžitě reagovala a docent Jan Obenberger vděčně zaslal instrukce sběru a konzervování. Vlasta zaslala zpět 30 000 kusů vzácného hmyzu, včetně zatím dvou zcela neznámých druhů.
Svatba s Giorgiem Di Lottim a narození dvou dětí přineslo štěstí i v osobním životě.
První dramatický zvrat osudu, ale přišel vzápětí. Jmenuje se horečka Dengue. Vlasta Kálalová sice nemoc překonala, ale její následky ji postupně přinutí k návratu do Čech. Učiní tak v roce 1932 a začíná lékařskou kariéru doma. Poklidný život soukromé praxe v rodných Bernarticích nenarušila příliš ani druhá světová válka. Až na jejím samotném konci 8. května 1945 přichází druhá tragická rána osudu. Ustupující německá armáda zabila během přestřelky manžela paní Kálalové a obě její děti. Pokud něco umožnilo Vlastě Di Lottiové se s tragédií vyrovnat byla to její dobročinnost, humanita a pozitivní působení na svět. Vzala si do výchovy váleční sirotky, zastala se Milady Horákové u Klementa Gottwalda, přednášela humanismus. Začala opět studovat jazyky, hodně cestovala. Projela Skandinávii, Rusko, navštívila Ameriku. Zajímavý detail je, že si Vlasta podržela svůj cestovatelský styl, nejezdila naslepo, ale po přípravě, obvykle za předem vytipovanou osobou. Ve své slovní zásobě posléze měla čtrnáct jazyků.
Vlasta Kálalová, výjimečná, emancipovaná osobnost byla in memoriam vyznamenaná řádem T. G. Masaryka.
