Dobrodruh, cestovatel, přírodovědec, botanik, lékař…, kolik profesí by se ještě dalo uvést. Nebo raději „Lovec leknínů“? Vzduchoplavce jsme ve výčtu profesí uvést nemohli, protože montgolfiéra sestrojená budoucím cestovatelem a botanikem byla bez posádky.
Rodák z Chřibské v severních Čechách měl 11 sourozenců - pro mnoho z nás by dobrodružstvím byl už tento fakt, ale pro Tadeáše samozřejmě ne.
Přeskočíme doby škol, studií a ocitáme se v roce 1789, kdy si mladý Haenke zajistil přímluvu u Ignáce Borna a povolení císaře Josefa II. na účast ve vědecké expedici španělského mořeplavce Alesandra Malaspiny di Mulazzo. Bylo to splnění vědeckého snu, ale Tadeáš nestihl odjezd. Když dorazil do přístavu, byly už lodě pryč.
Mladý přírodovědec se je pokusil dohonit a vydal se do Jižní Ameriky, jako cestující obchodní lodi Nuestra Seňora, přežil její ztroskotání u pobřeží Uruguaye a na člunu posléze doplul do Montevidea. Opět pozdě, navíc jediné co cestovatel zachránil byla botanická kniha Systema plantarum. Ani zde to Tadeáš Haenke nevzdal a vyrazil přes kontinent. Nejdříve do Montevidea a na Vánoce 1789 pak do Buenos Aires. V únoru 1790 se vydal horskými průsmyky v Andách na západní pobřeží kontinentu, kde chtěl výpravu dostihnout. Povedlo se mu to v Santiagu de Chile 2. dubna 1792. Následovaly tři roky vědecké expedice po celém Tichomoří a posléze návrat do Jižní Ameriky.
Tadeáš se usadil v Bolívii, koupil si statek, podnikal místní přírodovědné výpravy a například také kultivoval bource morušového pro výrobu hedvábí. Vyvíjel misionářskou činnost mezi indiány, šířil křesťanství a zároveň dokumentoval jejich životní styl a etnografické zvyklosti. Botanické výpravy a cesty za indiány spojil český přírodovědec s tvorbou mapových podkladů nebo horolezeckým výstupem na 6310 metrů vysokou horu Chimborazo.
Život v Jižní Americe byl plný objevů. Tadeáš Haenke například objevil účinky chilského ledku, co by hnojiva, ale nejznámější je zřejmě objev Viktorie královské – největšího leknínu světa, jehož listy dosahují průměru dvou metrů. Tadeáš pravidelně posílal výsledky svých výzkumů do Evropy. V případě Viktorie královské došlo dokonce k určité módní vlně, rostlina byla s oblibou pěstována ve sklenících po celé Evropě.
Další zásluhy si připsal svými podnikatelskými aktivitami, dával práci místním lidem a stal se velmi zámožným, ale současně zůstal velkým filantropem. Tadeáš Haenke zemřel roku 1817, poté co mu služebná podala místo léku jed. Nikdy nevyvrácené ani nepotvrzené jsou pověsti, že byl otráven záměrně pro svou podporu místních obyvatel v protikoloniálním boji. Don Tadeo, jak mu zde říkali, je stále uznávanou osobností bolivijských dějin. Pochován je v městě Cochabambě.
