Kurt Friedrich Gödel se narodil roku 1906 v Brně. Životní cesta našeho rodáka mířila z Čech pryč, do Vídně a později Ameriky. Už, ale nic se nezmění na tom, že nejvýznamnější logik všech dob byl hofírek, i když se nestal staré pedál. Během svého dětství Kurt dával najevo svou zvídavost, která mu vysloužila přezdívku pan Proč.
Již na vídeňských studiích se účastnil řešení Hillbertova programu, seznamu otázek, které byly pokládány za největší problémy matematiky. Zároveň se stal členem Vídeňského kroužku, skupiny filozofů, rozvíjejících logický pozitivismus.
Což je filozofický směr, který říká: všechno, co se dá poznat, lze zjistit pomocí logiky a pozorování.
Rok po dokončení doktorských studií, publikoval Kurt Gödel svou nejdůležitější práci: důkaz věty dnes nazývané První Gödelova věta o neúplnosti. Co tato věta říká? V matematické logice se pracuje s tvrzeními, u kterých se předpokládá jejich správnost i když pro ně nemáme důkaz. Nazývají se axiomy. Gödelova věta říká, že existují naprosto správná tvrzení, ale z jejich axiomů se to nedá poznat. Tento závěr měl nesmírně závažné důsledky v oblasti filozofie vědy.
Vyplývá z ní: vždy budou existovat otázky, na které nebudeme znát odpověď.
To otřáslo především filozofií vědy, která vždy předpokládala poznatelnost věcí. Další oříšek připravil Gödel ještě téhož roku, kdy dokázal Druhou Gödelovu větu o neúplnosti. Ta souvisí s matematickou indukcí. Matematická indukce je vlastně druh důkazu.
Před publikací Druhé Gödelovy věty nebylo jisté, jestli přidání matematické indukce k axiomům zabývajícím se sčítáním a násobením nevznikne teorie, ve které: některá tvrzení zároveň jsou a nejsou pravdivé.
A po její publikaci se vědělo, že to nikdy jisté nebude. Tahle otázka patří k těm, které jsou nerozhodnutelné. To bylo nečekané rozřešení jednoho z Hilbertových problémů a vedlo k otázce, jestli by se měla matematická indukce používat tak bezstarostně, jako předtím. Tyto práce samy o sobě by zajistily Gödelovi místo mezi největšími matematiky všech dob.
A jeho kariéra tomu odpovídala. Hned další rok se stal docentem. Pracoval na univerzitě ve Vídni, a vykonal několik pracovních cest do amerického Princetonu. Zde se velmi prohloubilo Gödelovo přátelství s jiným slavným vědcem, fyzikem Albertem Einsteinem. Pod jeho vlivem se začal hlouběji zabývat fyzikou, reprezentovanou obecnou teorií relativity. Slavné je řešení Einsteinových rovnic pro rotující vesmír.
Z tohoto řešení vyplynulo, že v rotujícím vesmíru existují uzavřené světočáry, tedy: lze cestovat v čase do minulosti.
Jednou z jeho posledních prací byl Ontologický důkaz boží existence. V této práci v podstatě převedl klasický Ontologický důkaz do moderního logického formalismu. Jako filozof si byl vědom nedostatků tohoto a všech ostatních ontologických důkazů a ani nechtěl, aby byl považován za věřícího člověka. Proto jej sám nepublikoval, a až z pozůstalosti byl zveřejněn jeho důkaz boží existence.
Kurt Gödel zemřel začátkem roku 1978 v Americe.