Po mnoho tisíc let byly lidské stavby vystaveny bleskům zcela bez ochrany. Lidé to trápilo, koneckonců blesk může budovu snadno zapálit, ale metoda obrany byla jediná: modlit se, aby si prst boží nevybral za svůj cíl právě jejich stavení. Náboženské termíny jsou víc než na místě, nejohroženější skupinou byli totiž duchovní. Dříve byla, a mnohde stále ještě je, nejvyšší stavbou v celé obci věž jejího kostela. Není divu, že teologové vymýšleli mnoho speciálních modliteb a návodů, jak tyto modlitby odříkávat. Většina se zmiňovala o tom, že je lépe odříkat je mimo kostel a daleko od zvonice. Z toho je vidět, že i ti, co se snažili tuto metodu zdokonalit, si o její účinnosti nedělali iluze.
Teprve v roce 1754 se to jeden farář pokusil řešit vědečtěji. Jmenoval se Prokop Diviš a jeho farnost se nacházela v Příměticích, vesnici na Jižní Moravě. Diviš byl velkým fanouškem vědy a techniky a také zdatným vynálezcem. Sestrojil první elektřinou poháněný hudební nástroj, zabýval se elektroléčbou, zajímal se i o mnoho dalších oblastí. Neunikla mu ani práce Benjamina Franklina o elektrické povaze blesků. Rozhodl se tedy zkonstruovat zařízení, které by před atmosférickou elektřinou chránilo.
Protože ale komunikace nebyla tehdy tak dobrá jako dnes, novější práce amerického vědce a politika, zabývající se teoretickou možností konstrukce takového zařízení, se už k přímětickému faráři nedostala. Prokop Diviš byl tak odkázán na svůj rozum a intuici. Jak už to u podobných kutilských vynálezů bez důkladné teoretické přípravy bývá, obsahoval různé de facto zbytečné součásti, a nejzákladnější prvky byly přidány vlastně omylem. Ale to nevadilo. První bleskosvod na světě byl vztyčen a fungoval.
Základ Divišova bleskosvodu tvořil vodorovný železný kříž, jehož každé rameno půlila další železná tyč. Vznikla tak symetrická konstrukce s dvanácti zakončeními. Na ty Diviš umístil železné krabice plněné železnými pilinami, ze kterých trčelo k obloze vice než 400 hřebů. Toto zařízení bylo umístěno na více jak čtyřicet metrů vysoký sloup. Stabilitu a vodivé spojení se zemí zajišťovaly tři řetězy, vedoucí od vršku k železným tyčím zapuštěnými do země.
V roce 1760, shodou okolností v roce, kdy Franklin zkonstruoval svůj efektivnější bleskosvod, potkala Divišův bleskosvod pohroma. Ten rok zasáhlo Evropu velké sucho, a pověrčiví obyvatelé Přímětic z něj obvinili přístroj, který dle jejich představ rozháněl mraky. Vědecky založený farář svůj vynález hájil, ale nebylo to nic platné. Jedné noci vniklo několik lidí do farní zahrady a bleskosvod zničilo. Sucho tím samozřejmě neskončilo.
Další rok bylo oproti tomu extrémně bouřlivé počasí a obyvatelé Přímětic sami prosili svého duchovního pastýře, aby bleskosvod obnovil. Patrně ale ztratili jeho důvěru, protože Diviš zkonstruoval druhé zařízení podstatně menší a umístil ho na věž kostela. Modlitby proti bleskům už nepotřeboval, jeho kostel byl chráněn. Po této ochraně toužili i jiní, a začali na své domy umisťovat bleskosvody. Ovšem všechny výhody, funkční, cenové i obchodní měla Franklinova konstrukce. Na střeše Divišova divadla v Žamberku ovšem najdeme bleskosvod Divišův, jako připomínku tohoto ve své době nedoceněného vynálezce. Přesná kopie přístroje je vedle jeho rodného domu v Helvíkovicích.
