tričko
příběh
úvod

JAN WELZL

S kufrem a úsměvem

S kufrem! Cestování s kufrem a do velkých dálek, do hlubokých lesů či mezi Eskymáky. Často máme představu neohroženého cestovatele či dokonce objevitele spojenou se specializovanou výbavou. Buď na míru cestovateli, nebo na míru cílové země. Kyslíkové láhve horolezců může být jeden z příkladů speciálního vybavení. Ukázkou vybaveného cestovatele je třeba Robert Falcon Scott, který vyrazil na dobytí jižního pólu se stádem sibiřských poníků. Bohužel, je to příklad špatného, překombinovaného rozhodnutí. A také důkaz toho, že neomezené finanční zdroje neznamenají žádnou záruku radosti z úspěchu.

Jan WelzlJan Welzl byl jiný člověk, blíže nám - turistům, zvědavcům a cestovatelům bez velkého podpůrného týmu. Na výpravy vyjel s obyčejným kufrem, možná dvěma. Ale jaké to byly cesty či spíše život na cestách. Svobodu milující duše tuláka plesala. Jan Eskymo Welzl žil na cestách 40 let, od roku 1884 do roku 1924. Především v Rusku, přesněji na Sibiři a později v severní Americe.

RUSKO

Sibiřské osudy postupně znamenaly velké putování touto rozsáhlou zemí. Jan postupně měnil dopravní prostředky i profese. Byl dělníkem na stavbě transsibiřské magistrály, vyzkoušel život lovce kožešin a také obchodníka či zlatokopa. Rozhodně nespěchal, a až seznámení s lidmi a krajinou vyústilo v dlouhodobé usídlení. Domovem se staly Novosibirské ostrovy. Při pohledu na mapu, dálka největší. Na Aljašku či severní pól to měl Jan Welzl blíže než do Evropy. Pouť podnikl Jan Welzl podél řeky Leny, prošel přes sibiřská zlatá naleziště, Jakutsko, mnohokrát bloudil, ale došel. Z této cesty se traduje průpovídka „Prondu-prondu, neprondu-neprondu“.

Jan Welzl šel stále na sever, takže žádné překvapení z nesmírně studeného klimatu, ale Janu Welzlovi se zde líbilo. Souznění s přírodou a pocit svobody byly obrovské. Ostrov Velký Ljahovský se stal základnou pro výpravy do okolí, po Sibiři, či až na Aljašku. Tyto výjezdy Novosibirska byly především obchodní cesty za prodejem kožešin.

Co je třeba výslovně zmínit je férový vztah k domorodým Inuitům. Jan Welzl nebyl učenec, ale možná můžeme říci, že typicky česky správně rozlišoval co je dobré a správné, a jednal podle toho. Partnerství budované na logice rovný s rovným mu vyneslo přízeň domorodců, titul náčelníka a jméno „Pojídač medvědů“.

AMERIKA

Americká část osudu začíná nebezpečně, při potopení lodi Seven Sisters přichází Jan Welzl o majetek i doklady. Není zcela jasné za jakým účelem a kam se Jan Wezl plavil, nicméně v pozici trosečníka se ocitl na Aljašce. Americké úřady jej vyhostily, což byl impuls pro krátkou, několika měsíční cestu domů. Do Československa. Život ve společnosti, ve městě jej však netěší. V šedesáti letech znovu vyjíždí a poslední etapu svého života Jan Welzl prožil v kanadském Dawson City. Neoblíben u úřadů a oblíben u veřejnosti umírá v roce 1948. Do knihy pohřbů místní kněz uvede i povolání – průzkumník a vynálezce.

Odkaz Jana Eskyma Welzla k dnešku je sympaticky český. Provedení jeho sochy v Zábřehu obsahuje jak kufr, tak široký úsměv. Místní vzpomínkové akce se jmenují Welzování a jejich součástí je běh s kufrem. Regionální historka traduje, že Jan Welzl byl inspirací pro postavu největšího Čecha, samotného Járy Cimrmana. Kdo ví, třeba nám to Zdeněk Svěrák někdy potvrdí.

tričko Jan Welzl
tričko Jan Welzl